DĚJINY MUZEA PAPÍRENSTVÍ

Muzeum papírenství v Dusznikách Zdroji je jediným profesionálně vedeným muzeem tohoto druhu v Polsku, které se zabývá širokou problematikou související s papírenstvím. Shromažďuje, zpracovává a zpřístupňuje sbírky z dějin papírenství, tiskařství a dějin obce. Zajímá se také o uměleckou produkci využívající papír a spolupracuje s umělci, kteří se touto tvorbou zabývají. Známa je také vzdělávací a vědecko-výzkumná činnost muzea. Bohaté sbírky a na polské poměry unikátní sbírka knih o dějinách papírenství, zájmy a výsledky práce zaměstnanců si získaly ocenění například v prestižní soutěži uspořádané Ministerstvem kultury Muzejní událost roku, ve které zdejší muzeum získalo až 6 cen a vyznamenání; v 1998 roce dokonce cenu hlavní. V roce 2001 obdrželo ocenění Dolnoslezský klíč úspěchu pro nejlepší kulturní zařízení. Muzeum papírenství rozvíjí průběžně také mezinárodní spolupráci. Dokladem uznání činnosti této instituce bylo v roce 2001 pověření muzea uspořádat mezinárodní kongres umělců pracujících s papírem (JAPMA) a v roce 2004 Mezinárodní setkání historiků papíru (IPH), které se poprvé uskutečnily v zemi východní Evropy. V roce 2004 bylo muzeum zařazeno do finále soutěže Evropského muzeum roku (Europen Muzeum of the Year).

Po 2. světové válce se Duszniky Zdrój ocitly na polském území. Zplnomocněnec polské vlády ji k zabezpečení před postupující zkázou převedl do správy nejbližší továrny na výrobu papíru v Młynowě u Kladska. Ředitel továrny zahájil přestavbu objektů se záměrem co nejdříve obnovit výrobu papíru, ale z důvodu jeho úmrtí byly další práce přerušeny. Objekt zůstal po několik let neudržován a chátral, střechami zatékalo a zbytky zařízení různí nenechavci ničili a rozkrádali. V roce 1953 se rozsáhlého a chátrajícího areálu papírny ujalo město. Několik let trvalo vyhledávání zastánců zachování a obnovy papírenského mlýna jako technické památky. Vznikaly různé protichůdné koncepce - od přeměny objektů na sklady ovoce až po demolici.

Papírna si mezitím získala mnoho příznivců, včetně těch nejvlivnějších. V roce 1962 získal vojvodský památkový úřad finanční prostředky na provedení záchranných oprav. Byl vyměněn šindel na celé ploše střechy, obnoveny dřevěné části staveb. Oprava probíhala čtyři roky.

Dne 24. 1. 1966 přijel do Dusznik Zdroje náměstek ministerstva kultury, navštívil historické papírny a jednal se zástupci vojvodských, okresních a městských orgánů o možnosti adaptace objektu na muzeum papírenství a výrobu papíru v rámci lesnického a dřevařského resortu. Tyto návrhy byly ministerstvem přijaty kladně a již 26. 1. 1966 došlo k uzavření dohody. Ministerstvo pověřilo realizací akce Sjednocený průmysl celulózy a papíru v Lodži. Po provedení záchranné rekonstrukce vojvodský památkový ústav oficiálně předal papírnu 31. 3. 1966 do správy celulózky v Bardu Śląském a došlo ke zřízení muzea papírenství. Vedoucím historické papírny se stal Jan Michał Kowalski. Technickými záležitostmi se zabývala papírenská projekční kancelář v Lodži. Práce prováděla skupina specialistů z papírenských závodů. Výtvarného ztvárnění se ujali ti nejlepší výtvarníci - prof. Stanisław Zamecznik, prof. Witold Chomicz a prof. Zygmunt Acedański.

Informace o zřízení muzea papírenství, které se objevovaly v tisku a rozhlase, přispěly k získání řady exponátů z továren, od různých institucí a soukromých majitelů. Mezi prvními dary a převody byly vyřezávané matrice pro tisk tapet (ploché a kulaté) z obce Gnaszyn, síta a portréty výrobců papírů věnované městem, modely papírenských strojů z Krapkowic a Jelení Gory, papírenské lisy, nábytek, vitríny. Přibývá ručního papíru. Teodor Chojnowski, významný výrobce papíru z Jeziorné u Varšavy, složil a zrestauroval zařízení potřebná k uvedení do provozu ruční papírny v Dusznikách. Společným úsilím polských odborníků a milovníků technických památek vzniklo živé muzeum soustřeďující staré technické exponáty z výroby a zpracování papíru. Dne 26. 7. 1968 Roman Gesing, ministr zemědělství a dřevozpracujícího průmyslu, zahájil první fázi výstavby Muzea papírenství [fot. 07].

Adaptace a stavební úpravy pokračovaly i nadále. Demonstrační výroba ručního papíru byla zahájena v roce 1971, činnost typografické tiskárny v roce 1974 a nová expozice s výroby polského papírenského průmyslu o dva roky později.

V letech 1984 - 2005 muzeum vedla Bożena Schweizer-Makowska.

Do konce roku 1991 muzeum spadalo organizačně pod papírny v Bardě. Od 1. 1. 1992 se muzeum snahou vedení osamostatnilo a podléhá přímo Ministerstvu průmyslu a obchodu. O tři roky později se nadřízeným orgánem muzea stalo Ministerstvo hospodářství.

Po osamostatnění instituce v roce 1992 vznikla možnost zahájení odborné činnosti muzea. Vzniklo oddělení dějin papírenství, moderního papírenství, vzdělávání a knihovna. V zrestaurovaném papírenském mlýně byly vyměněny všechny trvalé expozice a zřízeny nové, např. v roce 1997 Dějiny světového papírenství, polského a slezského (scénář Józef Dąbrowski, spolupráce Teresa Windyka) a v roce 1998 Dějiny techniky a papírenských technologii (scénář Maciej Szymczyk). Do obou expozicí zpracovala výtvarnou koncepci Bożena Makowska a výtvarné projekty provedl Marek Mikulski [fot. 08].

Dne 23. 7. 1998 utrpělo muzeum mimořádně velké škody během několikahodinové povodně. Díky ohromné angažovanosti zaměstnanců a finanční pomoci polské vlády, papírenských podniků a řady institucí i soukromých osob byly následky povodně postupně odstraněny. Opravy po povodních završily v roce 2003 parkové a zahradní úpravy.

Dne 1. 1. 1999 přešlo muzeum pod správu Maršálkovského úřadu ve Wroclawi.

V současné době je muzeum jedním z nejdůležitějších turistických objektů v Kladsku. Počet návštěvníků překračuje 50 tisíc osob ročně.

preklad: Tadeusz Kuchejda

Objekt přizpůsoben osobám se zdravotním postižením

Newsletter